Profil a životopis

Ondřej Zajíc
narozen 13.03.1983 v Praze
Dnes nejčastěji a nejraději používám malbu klasickým způsobem, ale také pc grafikou, fotografii, různou fotografickou montáží , ale mám také kladný vztah k uhlové malbě. Mimo jiné se pokouším natáčet krátké filmy. Vím, že se do sekce Profil zrovna nehodí téma, o kterém chci psát. Poslední dobou se ukázalo, že většina  mých obrazů a všechy moje krátké filmečky vyvolávají pocit mé vlastní deprese. Věřte tomu, že to tak není. Mám rád tmavé barvy, které k sobě ladí. Při kreslení prožívám naprosté štěstí, úsměv a radost. Ale nepopírám svůj vztah k temné, surrealistické tvorbě, výrazně ovlivněné H.R.Gigerem.

Životopis

 Na základní škole jsem chodil do malé školy malování. Chodil jsem tam jen velice krátce. Poté jsem se malování věnoval pouze občasně, ale to byly spíše takové záchvaty.
 V páté třídě jsem přestoupil ze školy pro zdravé děti do Jedličkova ůstavu pro tělesně postižené. Mám totiž svalové onemocnění, proto se pohybuji na vozíku.
 Dodělal jsem základní školu a vystudoval gymnázium. Dál jsem se již nehlásil, jeden z důvodů byl, že si nejsem zdaleka jist, jestli bych na to měl a v neposlední řadě jde o mojí lenost.
   Po dokončení gymnázia přede mnou byly dva měsíce prázdnin a pomalu mi docházelo, že vlastně nevím, čím se budu zabývat dál. Jednoho dne došlo ke skvělému a zásadnímu setkání.
 V té době jsem začal chodit do jednoho baru v Praze na Hájích, objednal jsem si pivo a přinesl mi ho takový mladík - Vláďa a povídá mi, že mi vidí z očí zájem o umění. Začali jsme se bavit o obrazech atd. A ze samé radosti jsem se dokonale opil. Do příště něco namaluj a přines mi to ukázat. Druhý den jsem mu přinesl tužkou namalované skici. Vláďa řekl, ať maluji dál, že to má určitou budoucnost. Za což mu dodnes moc děkuji, protože nebýt jeho, tak nevím co bych vlastně dělal. On to nerad slyší, ale pomohl mi naprosto neuvěřitelným způsobem. Od té doby se změnilo spousta věcí, jednak se můj zdravotní stav dost radikální zhoršil a to jednu dobu tak, že pro mně bylo něco o dost důležitějšího a tím byl sám život a na nějaké malování nebylo ani pomyšlení. Během srdeční zástavy jsem dostával veliké množství léků, které mi pravděpodobně s probíhající zástavou umožnily vidět doslova neuvěřitelné výjevy a vize. O některých se rád rozepíšu v sekci podivné sny. Znovu je vidět nemusím, ale psát o nich chci. Konec konců možná ovlivnily mojí současnou tvorbu. V žádném případě vám to nezděluji za účelem vyvolání pocitu lítosti, o to mi opravdu nejde. Jde spíše o vysvětlení.
 Po téměř půl roce jsem mohl opustit nemocnici, ale to již s některými přístroji, bez kterých bych nemohl žít. Dalšího půl roku jsem sbíral síly, než jsem mohl konečně opět tvořit. Velice mi ze začátku pomáhal počítač, který  zjednodušoval můj pohyb. Dalším pomocníkem a to ne jenom v malování je moje maminka. Dnes maluji prakticky stále. Pracuji, ne jenom s počítačem, ale i opět používám  akrylové barvy na plátna, konečně mám opět v rukou štětec. Mým přáním je, že se jednoho dne stanu známějším a budu moci své obrazy vystavovat, nebo dokonce prodávat. Také mně zajímá reakce lidí na má díla. K tomu mi snad pomohou i tyto internetové stránky, které se vám snad budou líbit.
 

Ondřej Zajíc